Berkat je „spolok“ dobrovoľníkov v tom pravom slova zmysle, oficiálne občianske združenie, ktoré v roku 2000 spolu s priateľkou Janou Hradílkovou založila česká novinárka a humanitárna pracovníčka Petra Procházková.
Petra ešte v roku 1994 založila s Jaromírom Štětinou agentúru Epicentrum, ktorá sa stala známou predovšetkým spravodajstvom z vojnových konfliktov. V roku 2000 prerušila novinársku prácu a po dobu jedného roku sa venovala humanitárnej práci v Groznom, kde založila detský domov pre vojnové siroty.



„Berkat je stav duše. A existuje tak vlastně odnepaměti. Že jsme ho s mojí přítekyní Janou Hradílkovou po roce 2000 tak trochu zhmotnily, neznamená, že se nám z něj povedlo udělat klasickou organizaci. Jen jsme tenhle název, který znamená v čečenštině něco jako „milosrdenství“, či „štěstí“, úředně nechaly zapsat do registračních knih, zavedly jsme přehledné účetnictví a legálně začaly shromažďovat prostředky na to, abychom se o ně mohly podělit s těmi, kteří je potřebují mohem víc, než my.“

Kde jsme začínali?
V Čečensku. V zemi, kterou v 90. letech postihla katastrofa v podobě ruské invaze. Prvním naším projektem, ještě za osobního působení Petry Procházkové v Rusku, byl dětský domov pro válečné sirotky. V čečenském hlavním městě Grozném jsme jich tehdy na ulicích posbírali s našimi věrnými čečenskými kolegy Rozou a Ruslanem jedenapadesát. Oni si vybrali pro naše společné sídlo jméno Berkat. Po vyhoštění Petry Procházkové z Ruska převzala dětský domov česká katolická Charita.

Pozrite si film: Berkat a Maršo - Štěstí a Svoboda
Pozrite si portrét: Petra Procházková
Prečítajte si rozhovor: Blondínka zo zákopov

Petra Procházková
Nemám vlastně ani žádné charitativní sklony, ráda se sama dobře najím, toužím po myčce nádobí a velkém, silném autu. Na druhou stranu mi není dobře, když se někdo má zásadně hůř, než já. A takových lidí jsem, jako novinář putujících po krizových oblastech, viděla příliš mnoho, než abych se na ně mohla úplně vykašlat. Když jsem v roce 2000 v hlavním čečenském městě Grozném začala sbírat sirotky do útulku, ukázalo se, že stejnými pocity, jako já, trpí v Čechách řada dalších lidí. Třeba ani v žádných válkách nebyli, ale měli dostatek představivosti na to, aby věděli, co takové válčení, zemětřesení, povodně a výbuchy sopek obnášejí. Do velmi nejistého podniku provozování sirotčince v Čečensku se mnou šla tehdy bez váhání Jana Hradílková. Pak se přidali další, většinou ženy, ale nejen. Jsou to výjimečné osobnosti.

Jana Vavřincová
Jana je důkazem toho, že ženy dokáží na rozdíl od mužů myslet v jednu chvíli na nejméně šest důležitých věcí. Obdivovatelka Orientu, překladatelka a učitelka cizích jazyků má na starosti složitý program transplantace rohovek v Afghánistánu. Jako matka tří dětí, žena zaměstnaná a k tomu ještě manželka, zápasí s extrémním nedostatkem času. Přesto je schopna se vypravit ze své vísky o pár číslech do Prahy, s batůžkem na zádech převézt rohovky z tkáňové banky na vojenské letiště ve Kbelích, tady oslovovat poručíka pane generále a nakonec ty oči silou vůle propasírovat do Afghánistánu. Aby na rohovky vydělala, ušila stovky panenek, které se snaží prodávat. Přinutila šít své známé i příbuzné, klienty psychiatrické léčebny, spolužáky svých synů, babičky z domova poklidného stáří. Občas se po návalem povinností domácích i humanitárních hroutí, aby se zase vzchopila, zanadávala si na celý svět a pak zapojila všechny (včetně syna Matěje), kdo podlehnou jejímu kouzlu spočívajícímu v absolutní upřímnosti, do věci Berkatu.

Jarmilla Müllerová
Je jedinou zárukou, že náš spolek bude existovat i úředně. Kromě ní není nikdo ochoten tak obětavě jednat s ministerstvy, vyplňovat dotazníky, psát zápisy ze schůzí, obsluhovat účty a chodit do banky. Jako člověk výjimečně tvůrčí ale vystudovaná ekonomka Jája, jak jí říkáme, když něco potřebujeme, většinu času netráví administrativou. Neuvěřitelně poctivě spravuje naše finance. Doučuje nezbedné děti uprchlíků, které o to na rozdíl od svých rodičů vůbec nestojí. Snaží se seniorům v LDN Motol vrátit alespoň krapet paměti, je neustále v pohybu a věčně ochotná udělat něco pro ty, kteří potřebují její pomoc či asistenci. Navíc se stará o svého skvělého muže, matematika Vladimíra a s fantasticky orientálním talentem pro smlouvání prodává na pouličních akcích i mimo ně výrobky našich afghánských žen. Komunikuje přes prostředníky s afghánskou pracovnicí Berkatu v Kábulu Nadžibou, která neumí anglicky a nemá počítač.

Občanské sdružení Berkat v Čechách - www.berkat.cz